Měděný jezdcec

23. února 2014 v 12:27 | B. |  Recenze
Název: Měděný jezdec
Autor: Paulina Simonsová
Žánr: Román
Počet stran: 614
Nakladatelství: Ikar
Anotace:
Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze.




Leningrad, druhá světová válka. Taťána Metanovová žije v komunálním pokoji na Ulici pátého sovětu se svými rodiči, prarodiči, bratrem dvojčetem a starší sestrou Dášou. Do života se ji jednoho dne připlete voják Alexander a tady to vlastně celé začíná. Ti dva se do sebe zamilují, problém je ale hned v několika věcech. Tak za prvé, Alexander oficiálně randí s Dášou a za druhé...No, dokážete si představit horší období pro mladou lásku, než období druhé světové války?

Atak začíná příběh plný lásky. Lásky, jakou jsem ještě v knize neviděla - tak odhodlané, něžné a silné. Taťána je také postavou, jakou v knihách jen tak nenajdete. Krásně jde vidět, jak se během knihy vyvíjí. Z naivního dítěte až po neuvěřitelně silnou ženu, která se dokáže postarat nejen sama o sebe, ale především o lidi, které miluje.


Kromě lásky, strachu a války, je v první části knihy ještě jeden velmi silný pocit - Hlad. Hladovění obyvatel Leningradu, je v knize popsáno tak dobře, že při čtení se cítíte stejně jako postavy - k smrti vyhladověle. I vy budete s netrpělivostí čekat na denní příděl bílého chleba, na trochu másla a vloček.

Opravdu, kniha je velmi dobře napsána. Dialogy Taťány a Alexandra jsou vtipné i hluboké. Paulina Simonsová nezapomíná na jejich věkový rozdíl a tak jsou navíc i velmi reálné.

Ačkoli jsem se knihou pročítala poměrně dlouho, nemůžu říct, že by mě nebavila. Začátek je skvělý - svižný, pořád se něco děje, děj první části vrcholí někdy v polovině knihy a pak se to všechno nějak pozastaví. Příběh plyne velmi pomalu, víceméně je pořád o tom samém. I tak si ale stále dokáže udržet čtenářovu pozornost. Poslední část knihy už opět nepostrádá akci a napětí. Kdybych se měla vyjádřit k úplnému konci, řekla bych asi tohle: "Dejte mi do háje někdo další díl, takhle to přece nemůže skončit!"

"Love is when he is hungry and you feed him. Love is knowing when he is hungry."

Měděný jezdec vás překvapí, dojme a donutí vás věřit, že láska existuje. Budete fandit Taťáně, bojovat
s Alexandrem. Bude vám smutno, budete se smát i brečet. Asi jsem nikdy nečetla knihu Měděnému jezdci podobnou. Nenechte se odradit tématem války, v tom příběhu jde totiž o mnohem, mnohem více.


Hodnocení: 8/10
Knihožrout doporučuje!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama