Jmenuji se Veronika Peková

2. srpna 2013 v 14:00 | B. |  Recenze
Název: Jmenuji se Veronika Peková
Autor: Natálie Kocábová
Žánr: Román
Počet stran: 288
Nakladatelství: XYZ
Anotace:
Seznamte se s Veronikou Pekovou, téměř osmnáctiletou gymnazistkou a dnes mrtvou dívkou. Spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová ve svém novém experimentálním románu uvádí čtenáře do života po životě. Jaké je to zemřít, rekapitulovat svůj život…? A co když dostanete možnost se jako Veronika na týden vrátit do svého života? Možná byste stejně jako ona zjistili, že některé důležité osoby a věci prostě přehlížíte, i když byste neměli.





Tuto knihu jsem četla už poměrně dávno, tak nějak jsem doufala, že se mi názor na ni v hlavě pořádně rozleží. No, ale nerozležel. Pořád jsem zmatená. Tahle knížka byla totiž...zvláštní!
Zvláštní, až možná na hranici s "divná." Přesto bych ale neřekla, že byla špatná. Donutila by mě špatná kniha přemýšlet nad jejím příběhem i několik měsíců po přečtení?
Řekla bych, že v knize není ani tak na prvním místě děj, jako spíš myšlenkové pochody hlavní hrdinky Veroniky. A že to byly hluboké myšlenky. Někdy hluboké až tak, že jsem si věty musela číst několikrát, abych aspoň přibližně pochopila, co tím chtěl básník vlastně říci. Když jsem jim ale porozuměla, zjistila jsem, že se mi vlastně dost líbí. Někdy jsem ale měla pocit, že vlastně ani Veronika neví, co tím vším mínila, tudíž jsem ani já neměla šanci.
Příběhem se míhá spousta postav, z nichž ani jedna není normální. (A většina z nich ani živá...) Kromě toho, že je kniha plná nespisovných výrazů a sprostých slov, je napsána tak nějak zmateně (Což se ale k příběhu vlastně dost hodí.) Abych vám přiblížila o čem tu mluvím, tady máte takovou jednu vydatnou citaci. (…On už je to spíš možná úryvek :D)

""Život mi nikdy nepřipadal jednoduchej. To jsem neřekla, to nikdy nikdo neřek. Co jsme vyrostli, zaobíráme se otázkou, jak jsme si kdy mohli myslet, že se dá žít vlastně jen tak. A jak se to dělá. Jestli se to dá naučit. Těžký jsou pravidla hry, těžká je hra. Těžký je vyhrát, někoho porazit a shrábnout výhru, těžký je prohrát a dívat se zrcadlu do očí. Těžký je nehrát a nemoct hrát. Těžký je chodit ke gynekologovi. A reálná výhra toho všeho nakonec tkví zpravidla v ponaučení, jak to příště neposrat, či případně udělat jinak."

Během čtení se ve vás vystřídá spousta pocitů. Začnete nejspíš s "Co to sakra čtu?" (Ta holka umře a její největší starostí je najít šunku!!! Né, vážně - šunku?!) pak volně přejdete k "ale jo ono je to vlastně i vtipné!" a skončíte u "Eh?!" Poslední pocit se vztahuje ke konci knihy. Protože, když jsem knížku dočetla, připadalo mi, jakoby mi celou dobu něco unikalo. Nejspíš jsem knihu nepochopila. Buď byl celý příběh jen metaforou na něco, co jsem neobjevila, nebo tam vlastně žáden hlubší význam hledat nemám a mám se smířit s tím, že je to prostě tak, jak to je.

"Co si myslíte vy? O životě, o tom, jaký ho máte, nebo jste chtěli mít? Máte vůbec nějaký? Umíte žít, nebo to život umí s vámi? Kdo vůbec jste?"

Mimochodem, pro ty z vás, kteří knihu četli - Byla bych moc ráda, kdybyste se podělili o své pocity a oistřehy v komentářích. Třeba mi někdo z vás řekne, o čem to celé vlastně bylo.




Hodnocení: 6/10
Knihožrout říká:
"Dobrá kniha, ale něco tomu chybělo"


B.
V článku jsou použity citace z knihy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abrurpamma Abrurpamma | E-mail | Web | 30. července 2018 v 5:31 | Reagovat

Pression arterielle  est comment  robuste  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur  essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre  offre sang loin de votre coeur. Chaque  age votre  manque de sensibilite bat, il pompe le sang par  vos arteres a la  flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/achat-cialis-montreal/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama